Karlínský zelený dvůr
Školní zahrada v Pernerově 29 se nachází v typické karlínské zástavbě z konce 19. století, která tvoří v Karlíně uspořádání bloků s vnitřními prostranstvími – vnitrobloky. Tyto vnitrobloky mnohdy tvoří zajímavá útočiště pro rostliny a zvířata a vzhledem k nedaleké zeleni vrchu Vítkova se zde setkáme i s běžnými lesními obyvateli jako je sojka, brhlík, strakapoud, sovy či veverky. Školní dvorek je typickým vnitroblokem svou uzavřeností vůči ostatním plochám města, ale zároveň má potenciál stát se, kromě herní plochy pro děti, oázou uvnitř zástavby a útočištěm pro živé organismy, které se sem mohou šířit z blízkého okolí, jako se to děje spontánně i v jiných karlínských vnitroblocích.
Původní stav zahrady byl z hlediska diverzity přírodních poměrů velice chudý. Zdi sousedící s okolními pozemky byly holé bez porostu. Vzrostlá výsadba čítala jeden smrk (využívaný jako vánoční strom) a jednu lípu malolistou nevhodného umístění poblíž budovy, která nakonec byla po odborném řezu na místě ponechána. Při rekonstrukci v r. 2019 zde byly vysazeny 3 javory, z nichž dva vyžadovaly přemístění, protože se nacházely na jediné příjezdové komunikaci do zahrady a byli značně nevitální. Na zahradě byl vysazen jednodruhový trávník, který nebyl příliš vitální, protože podmínky osvitu a původního substrátu jsou poměrně extrémní: Byla zde místa přesušená a trpící během letních veder a naopak místa podmáčená, s trvale zabahněnou půdou. Část, kde se nacházely původní herní prvky, byla pokryta nepropustným tartanovým povrchem, což způsobovalo i nerovnoměrné vsakování dešťových srážek.
Plán nové zahrady přírodního charakteru
V našem projektu jsme se pokusili využít potenciál místa vhodnou výsadbou a strukturováním prostoru, vytvořením širší škály biotopů typických pro volnou krajinu v okolí. Tam, kde jsou místa trvale výsušná, vytvořit suchomilná stanoviště jako suché zídky, kamenný pahorek, doplněný vhodnou xerotermní výsadbou jako netřesky a rozchodníky, ale i suchomilné užitkové rostliny jako šalvěj, levandule, mateřídoušky apod. Byly vysazeny dřeviny rozšiřující potravní nabídku ptáků a rozšiřující možnosti útočiště pro volně žijící organismy. V místech, kde trávník v důsledku zamokření nebo zvýšeného sešlapu neprosperoval, jsme vytvořili přechodové zóny z mulčovací kůry či s tlejícím dřevem, šiškami a dalšími přírodními materiály, které mohou být nejen materiálem pro hry, ale i útočištěm pro různé druhy bezobratlých. Západní cíp zahrady, který je v trvalém zástinu budovy lze využít jako relaxační zónu v době letních veder. Všechny výsadby a úpravy vycházely objektivně právě z podmínek oslunění a nároků rostlin na stanoviště a byly konzultovány a promýšleny spolu s odborníky z oblasti zahradnictví a krajinné architektury. Některé přírodní prvky jako vrbové stavby slouží zároveň i jako prvky herní. Naším cílem je, aby se přírodní prvky staly nejen estetickou a praktickou součástí zahrady, ale i přirozeným prostředím pro hry a exploraci dětí. Velký přínos přírodně koncipované zahrady je i její menší náročnost na údržbu a samoudržitelnost v období extrémních teplot či srážek.
Pedagogicko – didaktické aspekty rekonstrukce
Původní uspořádání zahrady postrádalo zcela zonaci prostoru, bylo vytvořeno primárně s cílem zajištění individuální hry dětí z MŠ, zcela opomíjelo přírodní aspekty zahrady a pedagogicko – didaktický potenciál přírodního prostředí obecně. Uspořádání prvků nerespektovalo denní osvit ani praktické aspekty. Tyto nedostatky se pokusila nová rekonstrukce napravit. Základem nového konceptu bylo rozdělení zahrady na 4. zóny: Relaxační, pěstitelskou, herní a vyučovací. Tyto zóny jsou od sebe částečně odděleny terénními prvky, ale zůstávají přitom zcela prostupné mezi sebou, platí v nich odlišná pravidla a umožňují pak na zahradě souhru více různých aktivit od vyučovacích přes odpočinkové, herní či pracovní. Zároveň diverzifikace prostoru zvýšila i estetickou hodnotu zahrady, bylo vytvořeno množství zákoutí, kam se mohou děti uchýlit a zároveň jsou v dohledu vychovatele. Kromě vyučovací zóny, kde bylo vytvořeno sezení s přenosnými stolky a lavicemi, sezení ve tvaru amfiteátru z přírodních kmenů fungujících zároveň jako prolézačka, lze zahradu didakticky využít pro pěstitelství a environmentální výchovu. Děti pravidelně od jara pěstují ze semínek sazeničky, pozorují je, sázejí do záhonů, sklízí plody i semena, učí se o koloběhu látek na příkladu přirozeného kompostování atd. Prvky pěstitelské a vyučovací zóny zahrady byly budovány tak, aby byla využitelná pro výuku a společné aktivity.
Odkazy na webové stránky
Státní fond životního prostředí
Ministerstvo životního prostředí
