Na Pernerce to žije! Jak se probouzí školní zahrada a kdo v ní bydlí?

Na zahradě na Pernerce je jaro v plném proudu! Hrabeme, ryjeme, sejeme a zaléváme. Až to všechno povyroste, uděláme si určitě skvělý piknikový den. Zatím nás ale čeká dost práce. Dozvídáme se tu plno zajímavých informací o přírodě – například k čemu je rostlinám kompost, proč semínka klíčí a co všechno k životu potřebují.

Nedávno k nám s mulčovací kůrou dorazil i jeden vzácný host – larva brouka nosorožíka kapucínka. Dostala od nás svůj vlastní hmyzí domeček. Larva nosorožíka se totiž vyvíjí poměrně dlouho, často až pět let, než se z ní stane dospělý brouk s rohem. To je skoro stejná doba, jakou u nás děti tráví na prvním stupni! Schválně, kdo se dostane na druhý stupeň dřív? Jestli on, nebo my? :-)

Naši zahradu má na starosti paní Michaela Zemková, která nás s ní vždy ochotně seznamuje. Proto jsme ji vyzpovídali a udělali s ní krátký rozhovor.

Jak jste se dostala k zahradničení?

Vlastně se za žádného velkého zahradníka nepovažuji, pořád se učím stylem „pokus–omyl“. Hodně mě ale posunulo ekocentrum Chaloupky na Vysočině, kam jsem od svých 14 let jezdila jako dobrovolnice. Právě tam jsem se poprvé setkala s konceptem přírodních zahrad.

Jaká je vaše nejoblíbenější rostlina na naší školní zahradě a která vůbec?

Mám moc ráda bylinky a všechny voňavé rostliny, takže se mi vybírá těžko – je to trochu jako se ptát, kdo je můj nejoblíbenější kamarád. Na to bych také neuměla odpovědět.

Kvůli vůni a chuti mám ale nejraději tymián a mateřídoušku. Obecně dávám přednost voňavým a neokázalým kvítkům, třeba těm, co rostou volně na mezích. Pokud tedy trváte na jedné jednoznačné odpovědi, vyhrála by to mateřídouška.

Jak dlouho už tuto práci děláte?

Na Pernerce působím od roku 2020. Tehdy jsme začali zahradu přetvářet společně s dalšími rodiči, dětmi a pedagogy z mateřské školy.

Co vám na pěstování rostlin a péči o zahradu přichází nejtěžší?

Asi to, aby spolu všichni lidé dobře komunikovali a dokázali jsme zahradu udržet funkční a hodnotnou pro každého – od školky až po základní školu. Je důležité, abychom se dokázali dohodnout na společných pravidlech a vnímali zahradu jako místo odpočinku a otevřených možností, a ne jako prostor plný zákazů a neshod.

A jak to jde dětem z Pernerky? Nezlobíme vás na zahradě?

Je to super! Ještě se mi nestalo, že bych z nějakého programu odcházela otrávená. Naopak, vždycky mě to neuvěřitelně nabije energií a mám z toho obrovskou radost.

Co vás na práci s dětmi nejvíc baví nebo překvapuje?

Baví mě, že se díky společné práci můžeme dozvědět spoustu nových věcí, mluvit o nich, přemýšlet a ještě k tomu vytvořit něco hezkého. Skvělé je, když se ptáte – často musím hodně přemýšlet, jak odpovědět, abyste porozuměli i poměrně složitým problémům. Nedávno jsme se takhle dostali až k otázce nekonečnosti vesmíru!

Překvapil vás nález larvy nosorožíka kapucínka? Už jste se s ním někdy setkala a máme na zahradě další zvířecí nájemníky?

Překvapil a stále z něj mám obrovskou radost, byla to moje úplně první zkušenost. Uvidíme, jestli se jim u nás bude dařit.

Kromě nosorožíků ale na zahradě běžně potkáte jiného broučího krasavce – zlatohlávka. A co se týče dalších zvířat: loni jsme s dětmi z družiny Volavek na radu ornitologa odstranili stará hnízda strak, díky čemuž k nám teď začínají zalétat drobní pěvci – např. rehek, sýkorky a snad i pěnkava.

Kdyby si děti chtěly vypěstovat něco samy doma v pokojíčku, čím by měly začít?

Já jsem v dětství začínala sázením citrusových pecek. Avokádo nebo datle jsou také skvělé a velmi dobře klíčí. Pokud byste chtěli vyloženě něco k jídlu, bazalka určitě nezklame (ale není to trvalka a na podzim zajde. Na stálo pak může být fajn tymián.

Jaké plány máte se školní zahradou do budoucna? Na co se můžeme těšit?

Moc ráda bych na zahradu přilákala další drobné ptactvo. Pomalu se nám to daří, ale na podzim na tom chceme ještě zapracovat. Vyrobíme si krmítka, rozvěsíme budky a budeme pravidelně doplňovat krmení. Ideální by bylo ptáky rovnou i společně pozorovat a sčítat.

Komu všemu může naše zahrada přinášet radost?

Doufám, že úplně všem! Jednou týdně je možné zahradu navštívit společně s rodiči nebo kamarády, společně pracovat, nebo jen tak relaxovat. Bývají to moc příjemná odpoledne, kdy se náhodně sejdou lidé všech věkových kategorií a vždycky je veselo. A samozřejmě doufám, že mají ze zahrady radost i naši „mimolidští bližní“ – tedy zvířata a hmyz.

Závěr redakce

Jak je vidět, naše školní zahrada není jen obyčejný kus země, ale místo našich velkých objevů, plánů a hlavně skvělé komunity. Paní Michaele moc děkujeme za rozhovor i za to, s jakou energií se o náš zelený kout stará. Už teď se těšíme na podzimní ptačí krmítka a taky  že třeba uvidíme někdy našeho nového návštěvníka nosorožíka!

Tak ať nám to na Pernerce pěkně kvete! :-)

Za Mediální klub

Antonie Sochorová a Oliver Grof

Kamera: Oliver Grof a David Mikovec