U bazénu i v lese: Jak si 3. R užila školu v přírodě
Třída 3.R vyměnila školní lavice za bazén a vyrazila na týdenní plavecký kurz do nedalekých Srb u Kladna. Program byl velmi nabitý a zdaleka se netočil jen kolem vody. Kromě zdokonalování plaveckých stylů jsme se naučili hrát ringo, svedli napínavé zápasy ve fotbale i jiných míčových hrách a podnikali výpravy do lesa. Nechyběla ani pořádná dávka adrenalinu při noční bojovce!
V bazénu nás vedli skvělí instruktoři Kačka a Ondra, se kterými byla velká legrace. Naším absolutním favoritem se stala hra „Semafor“ – museli jsme rychle reagovat na barvy a předvádět různé plavecké triky. Nezahálel ani náš mediální kroužek, který s instruktory pořídil krátký rozhovor. Ne všechno jsme ale ukládali na CF karty. Hodně toho se uložilo jen do našich srdcí. To je taky takové paměťové médium na zážitky. ?
Večery pak patřily společnému tvoření, deskovkám a závěrečné diskotéce. A co jídlo? V hotelu vařili jedna báseň! Největší úspěch sklidily špagety a kynuté ovocné knedlíky. Celý týden v Srbech jsme si náramně užili a už teď se těšíme, až se na podobnou akci vypravíme znovu.
Napsal: Oliver Grof a David Mikovec
Naši reportéři u bazénu: Jak se žije instruktorům na škole v přírodě?
Jak to vypadá každý den u bazénu? My, Olík a Tonička z Mediálního klubu, jsme se rozhodli vyzpovídat naše instruktory Ondru a Kačku. Zajímalo nás, jestli je to jenom zábava dělat instruktora, nebo pořádná dřina, a co dělají, když zrovna nejsou s námi u bazénu.
Jak se stát plaveckým instruktorem?
Olík: Jak dlouho už učíte děti plavat?
Ondra: Já už to dělám čtvrtým rokem. Ze začátku jsem do toho šel naplno, teď už to mám jako svou druhou práci.
Kačka: Mám to úplně stejně, taky učím čtyři roky. Teď jsem nově nastoupila do plavecké školy ZŠ Děti.
Tonička: Kdybych se chtěla stát instruktorkou, co pro to musím udělat?
Ondra: Musí ti být aspoň osmnáct a potřebuješ plavecký kurz. Jsou různé úrovně – A, B a C. „Céčko“ je základ, tam musíš předvést všechny plavecké způsoby a dokázat, že to s dětmi umíš. My s Kačkou už máme „Béčko“, kde jsou náročnější limity na čas. V obou kurzech se učí i první pomoc. Ale nejdůležitější je mít dobrý vztah k dětem.
Kačka: Přesně tak. A taky se dělají testy z metodiky a z anatomie lidského těla.
Bazénová dřina a hluk
Tonička: Co je pro vás na plavání nejtěžší?
Ondra: Jestli myslíš v učení, tak je to akustika. Když máš za sebou hodně kurzů, ten hluk v bazénu je fakt náročný.
Kačka: Souhlasím. Nejhorší je, když skupina nedává pozor. Musíš je pak překřičet, a když tě nikdo neslyší, je těžké se prosadit.
Tonička: A co nás baví víc? Plavání, nebo sportovky s dětmi na hřišti?
Ondra: Nemyslím si, že nás něco baví víc nebo míň. Je to hezky propojené. Dvakrát denně plaveme a pak se jdeme projít do přírody. Je to super zpestření dne a dobře se to doplňuje.
Kačka: Každý si najde něco svého. Někdo radši plave na zádech, někdo na břiše a někdo miluje hry s míčem. Rozmanitost je nejlepší.
Burgery, pletení a NHL
Tonička: Chtěli jste být instruktory už od dětství?
Ondra: Já jsem odmalinka chodil do skautu. V patnácti jsem začal vést družinu a vždycky mě to táhlo k tomu učit děti a vést nějakou skupinu. Takže v podstatě ano, i když to nebylo jen o plavání.
Kačka: Já jsem se k tomu dostala náhodou v šestnácti letech. Nikdy by mě nenapadlo, že budu instruktorka plavání, ale nějak se to tak seběhlo.
Olík: Jaký je váš oblíbený sport kromě plavání? Viděl jsem, Ondro, že máš mikinu i obal na mobil s týmem NHL!
Ondra: Máš postřeh! U mě je to určitě hokej a florbal. Florbal mě baví hrát a na hokej se rád dívám.
Kačka: Já ráda chodím po horách. A když zrovna nesportuju, ráda pletu šály a čepice pro kamarády, čtu si nebo trávím čas venku.
Ondra: Mě zase baví vaření. Nejraději dělám hamburgery – chutná to dobře a nevaříte to celý den.
Strašidelné historky a loučení
Olík: Jaký večerní program vás nejvíc baví?
Ondra: Hudebka a diskotéka jsou super, ale mám moc rád i bojovky.
Kačka: Já jsem zvědavá na dnešní diskotéku. Smích. Zatím mě nejvíc bavila ta bojovka.
Ondra: A co bavilo nejvíc vás?
Olík a Tonička: Asi taky ta bojovka!
Tonička: Kdybyste mohli mít jednu superschopnost, jaká by to byla?
Ondra: Já bych se chtěl teleportovat. Večer se hned ocitnout na pláži nebo v horách.
Kačka: Já bych chtěla umět číst myšlenky nebo mluvit se zvířaty.
Olík: A teď upřímně – zlobíme v bazénu, nebo je s námi legrace?
Ondra: Legrace je s vámi určitě! Jste hodní, jen občas hluční. Někdy vám trvá déle se utišit, čímž se pak okrádáte o čas, který bychom vám chtěli věnovat.
Tonička: Máte nějakou oblíbenou historku?
Ondra: Jednou jsme dělali bojovku v jednom hotelu v Brandýse nad Labem. Bylo to v takových útrobách budovy, které vypadaly strašidelně i pro dospělé za bílého dne. To bylo fakt silné. A taky mě bavilo, že jsme tam hráli divadlo.
Tonička: Je těžké se s námi na konci kurzu loučit?
Ondra: Lehké to není, ale člověk si musí zvyknout, když se to děje každý týden.
Kačka: Je to těžké, protože spoustu z vás už pak nejspíš neuvidíme a jste vážně fajn. Překvapilo mě, jak moc se s vámi dá zajímavě mluvit. Často mě lidé strašili, jak děti zlobí, ale realita mě příjemně překvapila.
Ondra: Ale zlobit umíte taky! (smích)
Tonička a Olík: Děkujeme za rozhovor!
Dozvěděli jsme se, že naši instruktoři nejsou jen plavčíci u bazénu. Jsou to lidi, co pletou čepice, milují hokej a umí uvařit skvělé hamburgery. I když je občas v bazénu překřičíme, mají nás rádi a loučení je pro ně stejně těžké jako pro nás. Tak schválně, kdo z vás by se teď chtěl taky teleportovat na pláž a do hor?
