Slunce v duši a roztančená dětská tornáda. Jak jsme zkoumali počasí?

Tématem výuky bylo počasí. A i když venku panovalo takové to typicky „české zimní šedavo“, u nás ve škole létaly blesky nadšení, tvořily se mraky nápadů a občas nás oslnil i paprsek poznání a vřelosti. To vše pod taktovkou zkušených "meteorologů" za katedrou během dvoudenního školního projektu.

Tým snů: Vesnická malotřídka uprostřed velkoměsta?

Představte si tu scénu: u jednoho stolu sedí třeťák (který už ví, co je to vesmír, a abeceda je pro něj brnkačka), vedle něj prvňáček bojující s neposedným penálem a naproti nim „nulťák z přípravky“, jehož hlavní prioritou je aktuálně zjistit, zda se dá lepidlo v tyčince jíst (malý spoiler: nedá).
Tato nesourodá, ale o to kreativnější parta dostala jasný úkol: naučit se něco o počasí a hlavně – něco o sobě a navzájem se poznat.

Nadšená dětská tornáda...
Třídy se na dva dny proměnily v badatelské laboratoře a umělecké dílny. Co všechno se u nás na Pernerce dělo?

• Laboratoř na počasí: Simulovali jsme koloběh vody. Stačilo trochu teplé vody na dně zavařovačky, pár kostek ledu v „mračném“ igelitovém víčku a sledovali jsme zázrak. Nemuselo hned ve sklenici pršet, stačilo, když začalo kapat z našeho soukromého cumulusu, a radost dětí byla nepopsatelná.

Ze zavařovaček se vyráběly ve třídách také srážkoměry a barometry a zkoušelo se, co to udělá s nafouklým balónkem, když ho dáte do mrazáku.

• Tanec mezi kapkami deště: Při pohybových aktivitách jsme se nechali unášet větrným tancem, putovali jsme jako kapky z mraků na zem a zase zpátky. Trénovali jsme úkryt před blesky i to, jak s námi zacloumá orkán. A zatančili si, jako když se točí tornádo!
• Bouře mozků: Po takovém protažení bylo zase „hej“ a zažili jsme třídní brainstorming– užitečnou bouři mozků, při které jsme se navzájem spoustu věcí o tématu dozvěděli.
• Větrná energetika: Navrhovaly se také větrné turbíny napíchnuté na špejli, poháněné teplem svíčky. Konstruktéři se modlili, aby se svým projektem doslova „nepohořeli“. 
• Akustická bouře v hudebně: Nejprve vyťukat staccato svěží deštík, ale pak přišly na řadu plechy a pořádně zabouřilo! Děti se vyřádily a zjistily, jak se dají atmosférické jevy vyjádřit rytmem a zvukem.
• Televizní rosničky: Týmy tvořily vlastní předpovědi. Zjistily, že pokud nebude pršet, bude pravděpodobně zase hezky. A pokud je venku lezavo? Nezbývá než popřát alespoň legendárním pozdravem pana Zákopčaníka: „Slunce v duši!“

Co jsme se naučili (kromě toho, že mraky jsou z vody)?

Největším zážitkem nebyly pokusy, ale to, co se dělo „mezi řádky“.
Vidět třeťáka, jak utírá prvňáčkovi rozlitou vodu nebo mu trpělivě radí se zadáním, bylo lepší než jakákoliv lekce etiky.

Naši třeťáci zjistili, že šéfovat týmu není jen o příkazech, ale o tom, jak neztratit nervy, když vám „podřízený“ začne vybarvovat sluníčko zelenou barvou do pracovního listu. A ti nejmenší? Ti zjistili, že třeťáci nejsou obři, kterých je třeba se bát, ale skvělí parťáci, co umí vykouzlit déšť v zavařovačce.

Předpověď na příště?

Jasno, hrozí jen občasné srážky v podobě rozlitého čaje například v jídelně, ale celkově panuje velmi příznivé klima v celé naší škole. Tohle promíchání nás posunulo dál. Na chodbách se teď zdravíme mnohem více napříč ročníky a rozhodně jsme se takto neviděli naposledy!

PS pro rodiče: Pokud se vám doma ztrácejí zavařovačky, z šuplíku zase špejle, balónek jste našli v mrazáku a nad topením se roztočila větrná turbína, splnil projekt účel. A máte doma nadšeného výzkumníka! :-) A pokud najdete po dnešku v kapse dítěte kousek očouzeného větrníku, je to suvenýr z báječné badatelské hodiny. :-)

Napsal: David Mikovec