Romská hudba a rozhovory s jejími předními umělci

Každý romský umělec se prezentuje žánrem, který mu je nejblíž, ať už je to pop či latina, zpívá ho v romštině. Tudíž je považován za umělce, který zpívá nebo hraje romskou hudbu. Dá se tedy říct, že romská hudba spočívá v jazyce, tudíž v romštině.

Písně, které Romové zpívají, v sobě mají mnoho emocí, vášně, upřímnosti, procítěnosti a ohně, který díky bohaté a barevné harmonii a melodii při poslechu písně stoupá a nepřestává hořet. To nejdůležitější však je, že Romové vždy hrají a zpívají od srdce. Pro Romy není hudba jen hudba, je to jejich součástí. Každý z nás hudbu umí vnímat a vžít se do rytmu a melodie. Každý z nás umí s hudbou komunikovat, chápat ji a cítit ji. Hudba nás zkrátka tradičně vede už od raného věku.

Když se řekne romská hudba, mnoha lidem se vybaví muzikanti,  kteří hrají na cimbál nebo housle. Je to tím, že žánr, který Romové nejčastěji hráli, jsou čardáše (cimbálová muzika). Dnes už se takoví muzikanti vidí jen výjimečně.

Každý z romských umělců je něčím jedinečný a originální. Oslovila jsem několik předních romských umělců v Česku a zeptala jsem se jich na pár otázek, které nám umožňují dané umělce poznat a dozvědět se o nich něco nového. 

Kapela Bengas

Kapela Bengas je jedna z nejlegendárnějších a nejpopulárnějších romských kapel nejen v Česku. Jedná se o sedmičlennou kapelu, která je aktivní od roku 2002 až dodnes. Bengas však měli i menší pauzu, a to mezi roky 2007 až 2009. Naštěstí se ale dali opět dohromady a my tak máme možnost je nadále poslouchat a těšit se na jejich nové úžasné temperamentní hudby, které rozproudí krev každému, kdo ji vnímá. Ale hlavně je můžeme opět vidět, ať už na různých festivalech či jiných akcích a pořádně si zatancovat a užít si nával pozitivní energie, kterou kapela Bengas rozdává. 

Kapela Bengas má na svém hudebním kontě mnoho úspěšných rytmických písní. Mají za sebou mnoho různých turné po celém světě a mnoho spolupráci různými dalšími umělci. V kapele Bengas účinkují členové: Milan Migel Horvát, Martin Sivák, Milan Bingáč Demeter, kteří hrají na kytaru a mají na starosti vokály. František Červeňák hraje na kytaru. Radek Sivák hraje na bicí, Michal Sivák hraje na baskytaru a Michal Surmai hraje na klávesy.

Jak vznikla kapela Bengas, nebo proč se v kapele Bengas hraje na čtyři kytary? Na takové otázky jsem se ptala jednoho ze členů kapely Bengas, Milana Migela Horváta.  

Jak vznikl název kapely?

Bylo nám jen 15 let. Když jsme ale hráli, tak jsme hráli strašně rychle, jako čerti. Lidi nám proto začali říkat Terne Benga (Mladý Čerti) a my jsme si to nechali. A jak čas letěl, už jsme nebyli tak mladí. Přišel jsem tedy s nápadem, aby jsme si už neříkali Terne Benga, protože právě už nejsme tak mladí, ale říkali si jen Benga (Čerti) a na konci abychom dali to S. Protože v té době mělo mnoho zahraničních kapel a skupin na konci názvu S, jako třeba Beatles. A tak se jmenujeme Bengas.

Jak vznikla kapela Bengas, jak jste se dali dohromady?

Dali jsme se dohromady, když nám bylo 12 let. Já, Martin Sivák a Vladimír Žabák Demeter jsme spolu chodili do školy. Tehdy se konala nějaká akce v rámci školy a my jsme na ní vystupovali. Tenkrát to bylo naše první společné vystoupení. V 15 letech jsme spolu chodili na učňák. V tu dobu jsme oficiálně začali já, Martin Sivák, Vladimír Žabák Demeter a František Červeňák hrát jako Bengas (tehdy ještě Terne Benga). Tak jsme hráli.  Pak po nějaké době za námi přišel Milan Bingáč Demeter s tím,  že pro nás má kšeft. Přidal se do kapely a přivedl s sebou jednoho kamaráda. Ten kamarád se jmenoval Miroslav Šisler. My jsme mu říkali Šiša. Šíša byl akademický malíř, ale hrál s námi na perkuse a byl jediný „neRom” v kapele. Měl spoustu kontaktů, ať už na různé herce, hudebníky nebo další malíře. Bral nás s sebou, ať už na různé oslavy či výstavy a my jsme tam hráli. Hodně nám pomohl. Pak nás seznámil s jeho přítelkyní. Byla to skvělá a známá alžírská zpěvačka. Měla zrovna velké turné po Francii a nám ho tam zařídila také. Tam jsme se dali díky Šíšovi dohromady úplně. Hráli jsme po celé Evropě, v Asii i Americe. V roce 2003 jsme vydali první CD s názvem Dža (Jdi). Mělo to velký úspěch. Vše se to vyprodalo během chvíle. Pak v roce 2005 jsme vydali druhý CD s názvem Amen Phiras (My jdeme). Příští měsíc má vyjít nová skladba i s videoklipem jménem But Berša (Hodně let).

S kým Bengas spolupracovali?

Spolupracovali jsme s mnoha umělci, jak s romskými, tak i s neromskými. Hráli jsme třeba po boku Heleny Vondráčkové nebo Gipsy Kings. S Gipsy Kings jsme hráli v tehdejší pražské T-Mobile aréně, kde jsme jim dělali předkapelu. Nejvíce si snad vážíme spolupráce s Hanou Hegerovou, se kterou jsme obráželi všechna velká kamenná divadla v České Republice a na Slovensku.

Jakému žánru či stylu hudby se kapela Bengas věnuje nejvíce a čím se snažíte publikum zaujmout?:

Věnujeme se hodně balkánskému stylu hudby, hudbě ve stylu Gipsy Kings, ale i tradiční romské hudbě. Publikum se snažíme zaujmout hlavně rytmem, ale i pozitivní energií.

Takže v kapele Bengas hrajete na čtyři kytary kvůli rytmu?

Hrajeme na ně i kvůli rytmu. Tím hlavním důvodem je, že dřív jsme hodně hráli pro neromské publikum. Všichni od nás očekávali, že jsme ti tradiční romští muzikanti, kteří hrají na housle nebo cimbál. Tak jsme se rozhodli, že budeme tradiční, ale řekli jsme si, že v tomhle budeme jiní. Tak jsme vzali čtyři kytary, španělky. Šli jsme na pódium a všechno bylo dobré. Lidé byli překvapení, ale líbilo se jim to a nám taky. Proto hrajeme na čtyři kytary. 

Taky je to o zpěvu a rytmu. Nesmí to být k publiku falešné, protože by to publikum poznalo. Vše musí být upřímné a od srdce. My, kapela Bengas, hrajeme pro radost. Hlavně my jsme Romové, my nemáme noty, my hrajeme srdcem. My hrajeme a zpíváme podle srdce. Vše je od srdce.

O čem zpíváte, o čem jsou vaše texty?

Naše texty jsou o romském životě. Zpíváme o našich životech, a o životech Romů. Zpíváme o našich snech, o rodinách, o lásce a o ženách. Texty hodně skladám já. Složil jsem třeba píseň Devla Miro (Bože můj). Tady v té písni zpívám o tom, že prosím Boha o odpuštění, protože jsem udělal něco špatného. Ale nedělal jsem to pro sebe, dělal jsem to pro rodinu. Nebo píseň Andro kher (Doma). V téhle písni zpívám o tom, jak sedím doma a vzpomínám na svou lásku, jak mi říkala, že mě miluje, jak byla krásná, a ptám se jí co mám tedy dělat, když mě nechala. Bingáč (Milan Demeter) třeba složil píseň Šun tu man (Poslouchej mě). V téhle písni Bingáč zpívá o tom, aby jedna holka s krásnýma vlasama a očima poslouchala píseň, kterou právě zpívá. Protože ta slova, která zpívá, zpívá kvůli ní. Martin Sivák složil třeba píseň Dživipen nane sunoro (Život není sen). V téhle písni Martin zpívá o tom, že život není sen a my Romové, vše co máme, dáváme dětem. A Fery (František Červeňák) složil třeba píseň Amen phiras (My jdeme), podle které je pojmenované naše CD. V téhle písni zpívám o tom, že chodíme po světě a hledáme svou zem, ale nemůžeme ji najít.

Jak se k hudbě dostal Migel?

U nás Romů je tradice vést děti k hudbě. Já jsem byl odmalička veden k hudbě. Moje celá rodina účinkovala v jednom romském tanečním souboru. Ten taneční soubor se jmenoval Perumos. Reprezentovávali jsme Českou republiku v Turecku nebo ve Francii. Já jsem v něm účinkoval taky, ale pak mě víc chytl zpěv a hraní než tanec. A tak dnes hraju a zpívám. Účinkují v kapele Bengas, Gypsy Brothers, kde účinkuje i David Kraus, v kapele Trio Romano nebo v kapele Migel&Manusha.

Jan Bendig

Zpěvák Jan Bendig je bezpochyby jeden z nejznámějších romských interpretů nové generace, tudíž současnosti. Je velmi moderní interpret, který zpívá jak romsky, tak i česky. Jeho hudba má mnoho moderních prvků a vlastně se vůbec nedá říct, že je tradičním romským muzikantem, ba naopak. V roce 2009 účinkoval v pěvecké soutěži Superstar a v roce 2018 vydal své první CD s názvem Roma Boy. Na jaký žánr hudby se Jan Bendig zaměřuje nejvíce, či co se Jan Bendig snaží svou hudbou lidem předat? Na takové otázky jsem se Jana Bendiga ptala. 

Jak jste se dostal k hudbě?

Tak já jsem byl odmalička veden k hudbě. U nás Romů je to tradice. Pak jsem se dostal do Superstar. Tam se to všechno nějak rozjelo.

Na jaký žánr se zaměřujete nejvíce?

Chtěl jsem být jiný, tak jsem se rozhodl, že se budu zaměřovat na latinu.

S kým jste spolupracoval?

Poslední dobou je těch spolupráci hodně. Nejnovější je s Rytmusem. Spolupracovali jsme spolu na nové skladbě Romalandia. Ta písně je o tom, že jsem se ocitl v nějakém novém městě. To město totiž bylo romské město a jmenovalo se Romalandia. Text je v romštině a hudba je v indickém a tureckém stylu. Ale taky jsem spolupracoval s Michalem Davidem nebo Lucii Bílou.

Co se snažíte svou hudbou lidem předat?

Snažím se o to, aby když jsem na podiu, jsem se podíval dolů a viděl, jak jsme všichni spolu. To, že se neřeší barva pleti a třeba, že Romové zpívají českou část mé písně a Češi tu romskou.

Josef Šenki

Josef Šenki je romský studovaný houslista, který chodil na Mezinárodní konzervatoř Praha. Josef Šenki je vnukem velmi uznávaného romského muzikanta Milana Šenkiho alias Koritára. Josef Šenki účinkuje a účinkoval v mnoha kapelách, například v jeho vlastní kapele Devles (Bohové), kde účinkuje právě Josef Šenki, Vladimír Žabák Demeter, Zdeněk Jano, Marek Jano a Milan Pacik, v kapele Gitans, kde účinkuje i Milan Bingáč Demeter, Milan Kroka či Milan Kurej nebo v rakouské kapele DelaDap, kde Josef Šenki účinkoval dva roky, se kterou objel skoro celý svět, zpěvačkou kapely byla Simona Šenkiová.

Čím se snaží Josef Šenki zaujmout publikum, či jaký žánr a styl hudby hraje na housle nejraději? Na takové otázky jsem se Josefa Šenkiho ptala.

Jak jste se dostal k hudbě?

Můj dědeček Milan Šenki alias Koritár, jak je známo, byl velmi uznávaný romský muzikant, který hrál na saxofon a harmoniku. Maminka mě dala v pěti letech do hudebky a děda to nevěděl. Když jsme přišli z hudebky, tak se děda ptal, kde jsme byli, máma mu řekla,že jsme byli v hudebce. Děda mě vlastně seznámil a přivedl k hudbě. K muzice jsem se dostal jenom díky dědovi, ten to všechno zabezpečil.

Jak jste se dostal k houslím?

My jsme měli doma plno hudebních nástrojů, měli jsme cimbál, basu, harmoniku nebo housle. Housle byly to první, po čem jsem sáhl.

Jaký žánr či styl hudby hrajete na housle nejraději?

Hraju různou hudbu a různé žánry hudby. Věnoval jsem se jazzu, klasice, funky a dokonce i rocku. Nejraději však hraju naší tradiční romskou hudbu a cimbálovou muziku.

S kým jste spolupacoval?

Spolupracoval jsem s mnoha umělci, například s kapelou Bengas, pro jejich velmi úspěšnou písničku Kaj Tu Sal (Kde jsi)  jsem nahrál orchestr. Taky jsem hrál s kapelou DelaDap, která fungovala převážně v Rakousku. DelaDap byla kapela, která hrála romskou muziku, akorát že s DJem a bylo to mixované. Každá spolupráce byla různého žánru a vždycky, když se mi to pocitově líbilo a měl jsem o to zájem, tak jsem do toho šel, ať to bylo cokoliv.

Čím se snažíte publikum zaujmout?

Podle toho, co si u nás lidi objednají. Ale hlavně prostě musíme umět lidi zvednout ze židle. A to my umíme.

Erika Fečová

Erika Fečová je romská zpěvačka, pedagožka na Mezinárodní konzervatoři Praha, kde už osmým rokem vyučuje zpěv na popovém oddělení, je maminka dvou synů. V roce 2013 vydala své první sólové album s názvem The Stories a v roce 2015 vydala své druhé album s názvem Go For It. Erika Fečová pochází z velmi známé romské hudební rodiny Fečovců. Rodina Fečovců je proslulá hudební romská rodina, ze které pochazí například právě Erika Fečová, Marek Fečo, Irena Fečová nebo Martínek Fečo, který účinkuje například v kapele Terne Lavutara (Mladí muzikanti). 

Na jaký žánr či styl hudby se Erika Fečová zaměřuje nejvíce, či s kým spolupracovala? Na takové otázky jsem se Eriky Fečové ptala.

Jak jste se dostala k hudbě?

K hudbě jsem se dostala jednoduše, jelikož pocházím ze známé romské muzikantské rodiny. Hudba je součást našich životů už od raného věku každého potomka Fečů. S hudbou se u nás každé ráno vstává a každý večer usíná.

Na jaký žánr či styl hudby se zaměřujete nejvíce?

Nejde říct, že bych se vyloženě zaměřovala na konkrétní styl či žánr, protože mi vždy bylo doporučeno být všestranný umělec. Každopádně moje srdce nejvíce táhne k R&B, soul, gospel music, funku a hip hopu.

O čem zpíváte, o čem jsou vaše texty?

Mojí největší inspirací pro psaní textu je, byl a vždy bude život. Moje texty jsou o lásce nebo klidně i o zklamání. Třeba v písničce Go For It zpívám o tom, aby si každý šel za svým snem a nebál se říct, co cítí. Nejnovější text k písničce Míčky v botách je o mých dětech.

S kým jste spolupracovala?

Za můj asi největší úspěch beru to, že jsem měla možnost spolupracovat s muzikanty z USA a to s bubeníkem George Spanky McCurdy a klavíristou Brockett Parsons. Tito dva úžasní lidé a hudebníci v USA hráli například s Lady Gaga, Justin Timberlake, P.Diddy a dalšími velkými jmény. V roce 2015 přijeli do Prahy, aby mi nahráli 4 písničky na moje druhé album Go For It a společně jsme si zahráli v pražském klubu Lucerna Music Bar. Byla to pro mě obrovská zkušenost a zároveň veliká zodpovědnost. Další úžasná spolupráce byla pro mě, teď už s mým velkým kamarádem, klavíristou a zpěvákem Frank Mccombem. Nahráli jsme společný duet s názvem YOU. Taky obrovská zkušenost být ve studiu s takovým velikánem. Z Českých umělců bych asi vypíchla Leoše Mareše, Helenu Zeťovou a Katku Říhovou. Většina spoluprací byla ve studiu, kde jsem nahrávala vokály pro jména jako Helena Vondráčková, Hana Zagorová, 7krát3, Bobby Blaze, Těžkej Pokondr, DJ Roxtar a mnoho dalších. 

Milan Kroka

Milan Kroka je známý romský zpěvák a skladatel, který je autorem několika písní. Nejen že zpívá, ale také hraje na klávesy a kytaru. Hudbě se věnuje od malička, protože Milanův tatínek byl také hudebník, který hrál na baskytaru. Milan Kroka je hlavně sólista. Má však i vlastní kapelu jménem Milan Kroka Live Band.

Jaká spolupráce je Milana Kroky nejoblíbenější, či jak vznikla Milana Kroky nejúspěšnější skladba? Na takové otázky jsem se Milana Kroky ptala. 

Jak jste se dostal k hudbě?

Táta hrál na basu. Takže jsem vyrůstal  v rodině, kde mě k hudbě vedli. Takže jsem se k tomu dostal nějak přirozeně.

O čem jsou vaše písně, vaše texty?

O životě. Život ty texty zkrátka skládá sám. To co jsem zažil, to zazpívám.

Když jsme u toho, jak vznikla vaše nejúspěšnější píseň Vičinav užar (Volám počkej) a o čem je text?:

Konala se pěvecká soutěž Miri Gil'i (Má píseň) a losovali nějakého romského umělce, který bude muset napsat nějakou píseň a jeden ze soutěžících ji bude muset zazpívat. Vylosovali mě. Tak jsem začal přemýšlet nad tím, co složím. Pak jsem si vzpomněl, že jednu nedodělanou píseň mám v šuplíku. Sáhl jsem do šuplíku a tu píseň jsem dodělal. Soutěžící,který však měl tu píseň zazpívat, nepřišel. Tak jsem ji musel zazpívat já. Písnička je o lásce, o tom, že jdu po cestě a z dálky vidím svou přítelkyni, jak se drží za ruce s jiným klukem. Já na ní volám: „počkej“, ale ona mě neslyší.   

S kým jste spolupracoval a jaká spolupráce je vaše nejoblíbenější?

Spolupracoval jsem s mnoha umělci, například s Idou Kelerovou. Moje nejoblíbenější spolupráce je však samozřejmě s královnou romské hudby, Věrou Bílou a kapelou Kale. Hráli jsme spolu 16 let a bylo to velmi jedinečné. Věra mi ukázala tzv. svět. Věra byla taková ta ženská od plotny, která si sundala boty a šla na podium.

Na jaký žánr hudby se zaměřujete, a snažíte se být v něčem jinačí, než ostatní umělci?

Snažím se být hlavně sám sebou a být vždy svůj. Zpívám hlavně autorské vlastní písně, které jsou většinou žánru rom pop. Takže se zaměřuji na rom pop a výjimečně na latinu.

Funky Brothers

Funky Brothers je romská skupina skládající se ze dvou členů. Funky Brothers debutovali v roce 2013 s písní Party X. Od té doby vydali mnoho dalších úspěšných písní, jako třeba píseň Baby nebo píseň O ley ley. Zaměřují se na funk, nebrání se však ani latině, soulu či hip-hopu. Ve skupině Funky Brothers účinkují: David Rostaš, který má na starosti vokály a Ladislav Cirok, který tvoří hudbu a má na starosti rap. Proč se Funky Brothers zaměřují zrovna na funk, či jak skupina Funky Brothers vznikla? Na takové otázky jsem se ptala jednoho ze členů skupiny Funky Brothers, Ladislava Ciroka.

Jak vznikla skupina Funky Brothers?

Skupina Funky Brothers vznikla tak, že jsem se seznámil s Davidem skrze hudbu na internetu. Já jsem dával na internet své vytvořené melodie, David zase na internet nahrával svůj zpěv a dával tam své nazpívané covery písniček. Tak jsme se spojili a dali jsme řeč. Řekli jsme si, že bychom mohli udělat nějakou společnou písničku.

Máte nějaký důvod k tomu, proč provozujete zrovna funk?

S každým romským klukem nebo romskou holkou funk rostl, protože to poslouchali naši rodiče. Prostě jsme v tom vyrůstali. Taky v té době, kdy jsme jako Funky Brothers vystupovali, přišel Bruno Mars a funk začal obnovovat, takže funk v té době letěl a byl populární. Ale hlavně nás funk baví.

O čem jsou vaše texty k písním?

Texty jsou ze života mladých lidí z prostředí diskoték. Naše texty jsou o životě, zábavě, bavení, lásce, zklamání nebo o holkách. Texty jsme s Davidem skládali už do hotové hudby, tak, že jsme si sedli a řekli jsme si nějaké téma.”

S kým Funky Brothers spolupracovali?

Spolupracovali jsme třeba s Tomášem Botlem nebo s Igorem Kmetěm. Měli jsme mít i spolupráci s Rytmusem, která však nedopadla. S Rytmusem jsme navázali kontakt a skoro rok jsme pracovali na jedné krásné písničce, byli jsme s toho nadšení, ale píseň nějak zkrachovala. 

Ale popravdě, co se týče spoluprací, my jsme se snažili vždycky dělat hudbu sami za sebe a nějaké spolupráce nás nepřitahovaly. My jsme si chtěli všechno vybudovat sami. Nepotřebovali jsme nějakou známější hvězdu k tomu, abychom se dostali dál. Vždy jsme se snažili vytáhnout sami.

Milan Kurej

Milan Kurej je romský bubeník, který pochází z Berouna, kde se narodil a kde i dodnes bydlí. Milan Kurej v 15 letech začal hrát s místní kapelou Zenit, která se zaměřovala na různé žánry, jako třeba lidovky, valčíky, standardy nebo pop. Milan Kurej je zkušený bubeník, což může vysvětlovat i to, proč účinkuje v mnoha kapelách, jako třeba v kapele už zmíněného Milana Kroky (Milan Kroka Live Band) nebo v další už zmíněné kapele Gitans či v kapele Kale.

Proč Milan Kurej hraje zrovna na bicí a jak se dostal k hudbě? Na takové otázky jsem se Milana Kureje ptala.

Jak jste se dostal k hudbě?

Mě hudba přitahovala už jako malého kluka. Jakmile jsem někde slyšel hudbu, hned jsem si začal zpívat a bouchal jsem si rytmus.

Jak jste se dostal k bicím?

Ve 13 letech jsem si poprvé zahrál na bicí. Poté už jsem věděl, že je to nástroj, na který chci hrát. Předtím jsem si brnkal na kytaru, nebo jsem hrál na klávesy, ale to mě tak moc jako bicí nepřitahovalo.

Jakému žánru a stylu hudby se věnujete nejvíce?

Co se žánrů týče, mám rád všechny žánry hudby a každý styl. Každý žánr a styl má své kouzlo, jak lidová hudba tak i popová hudba. Rád hraji latinský styl, ale nebráním se ani polce, valčíku, tangu nebo swingu. Myslím, že čím více žánrů a stylů se člověk naučí, tím je to pro něj snazší a nemá pak problém s tím zahrát jakoukoliv hudbu.

S kým jste spolupracoval?

Mé spoluprace byly dost pestré. Jako první jsem hrál s kapelou, kterou jsme si složili s kamarádů z dětství, to byly takové prvopočátky, to mi bylo asi 13-14 let. Pak jsem začal s kapelou Zenit. Po té jsme si založili rodinou kapelu, kde hrál můj bratr i bratranec a kamarádi. Občas ještě s touto kapelou hrajeme, jmenuje se Milan Kroka Live Band. Pak jsem byl taky jeden ze zakladatelů kapely Connection, kterou vedl můj dlouholetý kamarád a kolega Josef Fečo, kterého si moc vážím. Pak jsem spolupracoval také s Igorem Kmetěm, který je taktéž  mým dobrým kamarádem a kolegou. Pak jsem byl také členem kapely Bengas, kde i dodnes občas účinkuji a zaskakuji. Musím také připomenout kubánskou kapelu Mezcla Cubana, kde občas také účinkuji dodnes a dlouho s ní spolupracuji. Tam bych také chtěl poděkovat Romanovi Kryštofovi, který mě do latino kubánského stylu hudby dovedl a hodně mě toho naučil. Další moje spolupráce je s kapelou Kale, kde účinkuji dodnes. Tato kapela byla hlavní a prvotní kapelou královny romské hudby, Věry Bílé, která zastupovala ČR po celém světě. Moje další spolupráce je s kapelou Gipsy Quarted, kde hraju s kamarády z Karlových Varů. Hrajeme opravdu každý žánr. Je to kapela, kde si vždy dobře zahraji, protože hrajeme snad úplně vše, co si kdo přeje a jsou to moji dobří kamarádi a kolegové, kterých si taktéž moc vážím. Poslední projekt, na kterém v současnosti spolupracuji a který se teď připravuje, je s Patrikem Bartkem, který je spoluhráčem a kytaristou kapely Marka Ztraceného.

Ondra Gizman

Ondra Gizman je romský sólista, který však účinkuje i v kapele Gipsy Strings. Ondra Gizman zpívá a hraje na elektrickou kytaru. Ondra Gizman hrál tři roky s orchestrem v Krušnohorském divadle muzikál Cikáni jdou do nebe. A od roku 1995 zažil mnoho spolupráci z mnoha romskými umělci. Ondra Gizman je autorem několika skvělých písní, avšak dle jeho slov rád rozdává radost (pozitivní energii) a jeho největší potěšení je potlesk od publika.

O čem jsou texty, které Ondra Gizman zpívá nebo na jaký žánr či styl hudby se Ondra Gizman zaměřuje nejvíce? Na takové otázky jsem se Ondry Gizmana ptala. 

Jak jste se dostal k hudbě?

Já jsem zpíval od malička. V šesti letech jsem už zpíval na různých rodinných oslavách. Vystupovával jsem i na různých školních akcích. Ve čtrnácti letech jsem pak už vystupoval na velkém pódiu s kapelou. Projel jsem celou Českou republiku. Byl jsem i v Anglii, Irsku, Belgii, Německu nebo v Kanadě.

Na jaký žánr a styl hudby se zaměřuje nejvíce?

Nejvíce se zaměřuji na moderní romský pop (romský pop je směs různých žánrů) a na klasiku.

O čem zpíváte, o čem jsou vaše texty?

Moje texty jsou většinou o romském životě. O lásce, radosti nebo i o smutku.

S kým jste spolupracoval?

Spolupracoval jsem třeba s Antonínem Gondolanem nebo Věrou Bílou. Popravdě těch spoluprací bylo hodně.

Terezie „Tessie“ Ondičová

Terezie Ondičová, uměleckým jménem Tessie, je romská zpěvačka pocházející z Prahy, kde i dodnes bydlí. Tessie v roce 2019 účinkovala v pěvecké soutěži The Voice Česko Slovensko. Tessie také chodila do různých hudebních škol, včetně konzervatoře. Brána do hudebního světa se Tessii otevřela v roce 2020 a to s písničkou ve spolupráci se slovensko-romským rapperem Vajdisem, Nechaj hudbu hrať.

Jak se Tessie dostala k hudbě, či s kým spolupracovala? Na takové otázky jsem se Terezie „Tessie“ Ondičové ptala.

Jak jste se dostala k hudbě?

Odmalička mě k hudbě vedla moje rodina. Můj otec je muzikant a v otcovo straně rodiny je také spoustu muzikantů. Mě hudba bavila už od dvou let.

Na jaký žánr či styl se zaměřujete nejvíce?

Odmalička jsem se zaměřovala spíše na pop, pak i na jazz, tomu jsem se ale s pozdějším věkem vyhranila a momentálně se věnuji světové muzice, popu a romské muzice.

O čem jsou vaše texty k písním?

Moje texty jsou převážně o tom, co doopravdy cítím. Nepíšu je cíleně, ale kdykoliv mám melodii, tak si s tou melodii hraju do té doby, než mysl nevypudí něco sama. To co zrovna nějak podvědomě cítím, nebo se vžiju do něčí role, tak o tom dokážu napsat text, takže je to dost různo rodé.

S kým jste spolupracovala a je nějaká z vašich spoluprací vaše nejoblíbenější?

Spolupracovala jsem s mnoha umělci. Nejpopulárnější spolupráce je s Vajdisem. Momentálně moje nejoblíbenější spolupráce je asi s Duo Band Kladno. Vždycky si padneme do noty, čím dál tím víc a připravujeme spolu spoustu dalších projektů.

Gipsy Kubo

Gipsy Kubo je pětičlenná romská kapela zaměřující se převážně na čardáše. Kapela Gipsy Kubo působí na hudební scéně více než 12 let. Jejich písně jsou většinou mixy čardášů a různých lidových romských písní. 

V kapele Gipsy Kubo účinkují členové: Patrik Dančo a Miroslav Čureja, kteří hrají na saxofon.,David Bílý, který hraje na klávesy, Milan „Kuba“ Bílý, který má na starosti vokály a aut. bubny a Milan Dančo, který má na starosti vokály a klávesy a je frontman kapely.

Jak se kapela Gipsy Kubo dala dohromady, nebo jak vznikl název kapely? Na takové otázky jsem se ptala frontmana kapely Gipsy Kubo, Milana Danča. 

Jak jste se dali dohromady?

Dohromady jsme se dali přes Skype. Psal jsem si se zpěvákem, který zrovna skončil v jedné kapele. Já jsem zase v tu dobu skončil také v jedné kapele. Rozhodli jsme se, že to dáme dohromady. Natočili jsme album a jelikož jsme měli úspěch, začali si nás zvát na různé akce. Pak jsme potřebovali další členy, a za tu dobu se nás vystřídalo hodně.

Jakému žánru hudby se věnujete?

Jsme čardášová kapela, takže hrajeme čardáše.

Jak vznikl název kapely?

Ten zpěvák, se kterým jsem si psal, byl Kuba (Milan Bílý). Kuba byl už známý. Navrhnul jsem tedy, abychom se jmenovali Gipsy Kubo (jako Kuba ), aby se o nás lidi rychleji dozvěděli.”

S kým Gipsy Kubo spolupracovali a jaka spolupráce je vaše nejoblíbenější?

Spolupracovali jsme s mnoho romskými umělci jak z Česka, tak i Slovenska. Avšak jsme velmi pyšní na naší spolupráci s Janem Bendigem, který nás oslovil do jeho dvou písniček.

Patrik Bartko

Patrik Bartko je romský kytarista, který hraje po boku českého slavíka Marka Ztraceného. A to už více než osm let. Za tu dobu spolu hráli například ve vyprodané O2 areně nebo na fotbalovém stadionu Eden. Patrik Bartko má však i několik sólových projektů.

Jak se Patrik Bartko dostal k hudbě, či jaké spoluprace si váží nejvíce? Na takové otázky jsem se ho ptala.

Jak jste se dostal k muzice?

Dostal jsem se k muzice díky mé rodině, hlavně kvůli rodičům a dědovi.

Jaký žánr hudby je vám nejblíže?

Nejblíže mi je blues, rock nebo jazz, ale živím se popem.

Jaké spolupráce si vážíte nejvíce?

Nejvíce si vážím spolupráce s Karlem Gottem.

Taneční soubor Gitanne

Hudba bez tance? To by nešlo!

Taneční romský soubor Gitanne je soubor, který funguje už přes 12 let. Vystupuje na různých (nejen) romských akcích, představuje tradiční romské tance, v tradičních romských oděvech, tedy v romských krojích.

Co je na romských tradičných tancích nejtěžšího, či na jaký styl hudby tanečni soubor Gitanne tančí nejvíce? Na to jsem se ptala lektorky souboru Gitanne, Claudii Janové. 

V čem si myslíte, že je romský tanec jedinečný?

Máme jedinečné kroky a pohyby, které v sobě mají vášeň a oheň. Tancujeme, protože to máme v krvi a naše tělo vnímá rytmus. Taky je pro mnoho Romů tanec něco, při čemž mohou ze sebe dostat negativní energii a je to pro ně něco jako meditace.

Co je na romských tancích nejtěžšího?

Určitě kroky a úsměv na tváři. Kroky jsou velmi náročné. Krok sem, krok tam a vše musí být rychlé, přesné a upřímné. Soustředíme se na kroky a dynamiku, jenže se zároveň musíme smát a koukat na publikum. Vše musí být upřímné.

Jaký kroky jsou nejvíce používané?

Popravdě, vždy je to jiné, protože každá skladba má jiný rytmus a naše kroky spočívají právě v tom, jaký je rytmus. Ale nejpoužívanější části je práce ze sukní. Držet sukni a mávat s ní je to nejpoužívanější.

Na jaký žánr a styl hudby nejvíce tancuje soubor Gitanne?

Určitě čardáše. Hodně tancujeme čardáše, ale v maďarském a rumunském stylu.

Co je nejdůležitější při tanci na podiu?:

Upřímnost, úsměv a nezapomenout kroky. To nejhlavnější je však umět komunikovat očima. Když tancujeme, nemůžeme u toho mluvit, ale musíme spolu nějak komunikovat. Musíme spolu komunikovat pohledy.

Představili jsme si několik romských hudebních umělců v Česku. Každý z nich je v něčem originální a výjimečný. Snažila jsem se, aby v článku bylo od každého něco, od kapely k sólistovi, až k muzikantovi či sólistce, od balkánského stylu hudby až k funku či latině. Doufám, že jsem vám alespoň trošku přiblížila část romské muziky. Taky doufám, že se to líbilo jak čtenářům, tak i zmíněným umělcům. 

Hlavně bych chtěla poděkovat všem, kteří mi poskytli rozhovor. Moc děkuji a moc si toho vážím. Jsem opravdu moc ráda, že jsem s vámi mohla mluvit a osobně se o vás a vaší muzice něco dozvědět. Ale hlavně děkuji, děkuji za vaší hudbu, která je nejen krásná a úžasná, ale také upřímná. Děkuji za vaší hudbu, která nejen mně, ale také mnoha dalším lidem vždy zvedne náladu a která na obličeji dokáže vykouzlit výjimečný a jedinečný úsměv. Děkuji vám za to, že vytváříte hudbu, která má obrovský význam. Pal'ikerav tumenge (Děkuji vám). 

ALE TO NENÍ VŠE!

Jako BONUS jsem si totiž připravila něco nejen k poslechu, ale také k vidění. Rozhodla jsem se, že bych s někým, kdo už je představený, udělala rozhovor a představila bych ho je ještě o něco více. Rozhodla jsem se natočit bonusový rozhovor s Milanem Migelem Horvátem ohledně kapely Bengas. Rozhovor se natáčel v Romodrom Music studio (u strejdy Milana Šenkyho) a já bych strejdovi chtěla poděkovat za to, že jsem u něj mohla rozhovor natočit a že mi s tím pomohl. A vy už si můžete pustit rozhovor ,který je níže, a to s Migelem z kapely Bengas.

Příjemný poslech přeje Michaela Kroková. Ačhen Devleha (Nashledanou)!

PŘEHRÁT ROZHOVOR