Pernerka oslavila 130 let: dvoudenní cesta časem
Základní škola v Pernerově ulici si připomněla 130 let od svého založení netradičně – dvoudenními oslavami, které žákyně a žáky, učitelky i učitele přenesly zpět o více než století. První den 23. září patřil zpěvu a jízdě historickou tramvají, druhý den se škola proměnila v chlapeckou měšťanku z roku 1895.
Jízda tramvají Karlínem
Oslavy odstartovala projížďka starou dřevěnou tramvají jako za časů Křižíka. Děti z oken nadšeně mávaly, tramvaják na výstrahu cinkal a průvodčí rozdávala památeční jízdenky.
„Páni, to je retro!“ vyhrkl jeden z kluků.
„Tohle není retro, to je originál,“ usmál se učitel.
Následovalo pak společné zpívání na školních schodech. Žáci a učitelé vytvořili improvizovaný sbor, jehož hlasy se nesly celou budovou.
Škola v monarchii
O den později se Pernerka změnila k nepoznání. Po chodbách chodili žáci v košilích, vestičkách a šlích, učitelé dorazili s cvikrem nebo dokonce v cylindru. Místo zvonku obíhal školník chodby a zvonil ručním zvonem, stejně jako před 130 lety.
Dívky mezitím našly útočiště v budově na Lyčkově náměstí, kde vyučování probíhalo podle dobových osnov měšťanské školy pro dívky.
Krasopis místo informatiky
Rozvrh se na jeden den vrátil do 19. století. Místo obvyklých předmětů se učil krasopis, latina, mechanika a náboženství. Prsty brzy zmodraly od inkoustu a ze zdi na děti shlížel přísný portrét mocnáře.
„Pane profesore, smím si udělat smajlíka?“ zeptal se jeden z žáků.
„Smajlíci v krasopisu neexistují,“ zněla odpověď. „Ale kudrlinka se povoluje.“
Učitelé působili přísně – oslovovali děti příjmením, hrozili rákoskou a rozdávali pětky. Naštěstí šlo jen o hru. „Žít bych v tom nechtěl,“ poznamenal s úlevou nejeden žák.
Chleba se sádlem místo mlsání čokolády
Ani svačiny neunikly návratu do minulosti. Na lavicích čekaly krajíce chleba se sádlem a jablka. Když někdo zatoužil po své oblíbené čokoládové tyčince, učitel mu s úsměvem odpověděl:
„Tohle je jiné století, hochu. Na ni si budeš muset ještě pár let počkat.“
Co se mění a co zůstává
Za 130 let se změnilo mnohé – aktovky vystřídaly batohy, inkoust propisky a břidlicové tabulky tablety. To hlavní ale zůstává: škola je místem učení, přátelství a zážitků.
„Nejlepší bylo psát perem,“ smál se jeden žák s prsty modré od inkoustu. Jiný ocenil latinu, další mechaniku. Každý si odnesl jiný zážitek, ale společné bylo nadšení z neobvyklého cestování časem. Učitelé také s radostí nasadili cylindry a cvikry, ale jakmile skončilo poslední zvonění ručním zvonem, s úlevou odložili rákosku a uvítali zpět svobodu moderní pedagogiky a návrat automatu na kávu.
Ať už namáčíte pero do kalamáře, nebo píšete na klávesnici, Pernerka zůstává školou, kde se rodí vzpomínky, které stojí za to uchovat – možná za dalších 130 let se budou jiní žáci dívat na naši současnost s úsměvem a říkat jí taky retro.
Podívejte se na reportáž:
Autor článku: David Mikovec
Redaktoři: Jáchym Fryš, Ema Molnárová
Kamera: Vítek Hoda, Bětka Lehečková
Střih: Michaela Smolařová
