Budova Pernerky oslavila 130. výročí od svého vzniku
Je to už opravdu hodně dávno pro současnou generaci dětí, které do školy chodí. Je to hodně dávno i pro mne. Budova Pernerky byla otevřena 23. 9. 1895 a vysvěcena 17. 11. 1895. V době vlády císaře Františka Josefa I. Za života Ing. Františka Křižíka, který je úzce spjat se čtvrtí Karlín, kde Pernerka stojí.
Je krásné, že se této budově podařilo sloužit svému účelu téměř nepřetržitě. Pernerka byla a je školní budovou. Sice se v průběhu času měnil věk dětí, které do školy chodily, ale stále plnila účel, pro který byla postavena. Její zdi zažily a slyšely mnohé – výskající děti, mnoho mouder a rad učitelů, dotazy rodičů na třídních schůzkách. Její zdi stále chrání a poskytují prostor pro vzdělávání dětí. Poskytují zázemí pedagogům i provozním zaměstnancům, kteří do ní chodí spoluvytvářet příjemné prostředí pro vzdělávání a podporu dětí.
Z těchto důvodů současný tým dospělých a třídní týmy připravily řádnou a důstojnou oslavu k 130. výročí, které Pernerka oslavila. K 130. výročí vzniku byla připravena interaktivní výstava, která zaplnila všechny chodby školy a některé třídy. Výstavu tvořily týmy dětí pod vedením Aleny Wernerové, která byla duší celé výstavy a její estetickou organizátorkou. Na vernisáž, která se konala 18. 11. 2025, jsme pozvali všechny bývalé absolventy a zaměstnance. Díky tomu se zde sešlo mnoho lidí z různých generací, kteří se setkávali na chodbách školy, v kavárně, u ohně na zahradě nebo u časové přímky, kde zaznamenali, v jakém čase na Pernerce byli.
Za sebe bych chtěla říci, že atmosféra na vernisáži byla fantastická. I já jsem se zde potkala s mnoha bývalými žáky nebo kolegy. Poprvé jsem totiž do budovy Pernerova nastoupila v roce 1996 jako vychovatelka školní družiny. Moje role se potom změnila na roli učitelky pro 1. stupeň a v roce 2002 jsem školu opustila. V roce 2022 jsem se vrátila potřetí opět v jiné roli – zástupkyně ředitele.
Moje působení zde má tedy také svou historii, ale ne zdaleka tak dlouhou jako budova sama. Proto bych závěrem chtěla budově Pernerky popřát mnoho dalších let, kdy bude moci dál sloužit svému účelu. Kdy v její budově budou děti, které tu budou provázeny vzděláváním. A dospělí, kteří zde budou jako tým podporovat děti na cestě za vzděláním. Samotné budově hlavně přeji, aby s ní bylo šetrně nakládáno, nebyla ničena a pečovalo se o ni, jak si na svůj věk zaslouží. Budu se o to ze všech sil snažit, dokud se budu v jejích zdech
pohybovat.
