Zoo v zimě
Ačkoliv by si mohl někdo myslet, že do zoo je nejlepší chodit jen v létě a v slunném počasí, tak opak je pravdou. Návštěva zoo v zimě nese spousty výhod, jako třeba menší počet návštěvníků, které zimní počasí ven neláká. Také jsou v zoo některá zvířata, která si zimu užívají, jako např. vlci, kteří si vystačí i v zimním období. Ale také jsou k vidění třeba kopytníci jako zubři, bizoni, kozorožci a jiní.
Chtěla jsem se přesvědčit, že zimní zoo stojí za to, a proto jsem se vydala na dlouhou procházku. Můj hlavní cíl byl navštívit nový pavilon, který nese název Rezervace Dja podle konkrétní oblasti v Kamerunu, kde se Zoo Praha dlouhodobě podílí na ochraně přírody. V pavilonu se nachází rodinná skupina goril nížinných a dalších druhů Střední Ameriky jako například guarézy, které žijí přímo s gorilami ve výběhu.
V dopoledních hodinách dne 10. 2. jsem dorazila do Zoo. Počet návštěvníku se pohyboval kolem 600 lidí. První zastávka byla dolní část zoologické zahrady. Procházela jsem kolem ostrova lemurů, kteří se před mrazivým počasím schovávali ve vnitřním výběhu, a také kolem dvojzorobožců a sojkovců. Někteří ptáci nebyli vidět a někteří byli vidět částečně a to proto, že se schovávali do svého peří, aby jim v mrazivém počasí nebyla zima. V tuto chvíli mířili mé kroky do areálu Darwinova kráteru, kde se nachází ďábel medvědovitý a také vombat obecný. Tento areál je často navštěvovaný, ale častokrát není ďábel nebo vombat vidět a lidé mají smůlu. Já ji ale neměla. K mému štěstí zrovna ďábel medvědovitý, známý pod jménem tasmánský čert, odpočíval na kameni a byl v blízkosti tak, abych si ho mohla lépe prohlédnout. Vombat se také ukázal, ale nemohla jsem ho pěkně vyfotit. Po příjemném překvapení jsem prošla menší stezku mezi klokany obrovskými a rudokrkými. Moje cesta pokračovala k orlům, supům a obecně k dravým ptákům, do velké voliéry.
Po návštěvě voliéry ptáků jsem zamířila do horní části zoo. Zašla jsem se podívat na lední medvědy, kteří byli ve velkém zájmu lidí. Od ledních medvědů jsem vyrazila do Údolí slonů, kde byli krásně vidět sloni indičtí a afričtí. Pokračovala jsem do mého hlavního cíle. V rezervaci Dja mají zázemí gorily nížinné, ale také spousty dalších obyvatel z prostředí, ve kterém gorily žijí. Mimo jiné je v pavilonu vidění kopie skutečné africké školní třídy. Dále jsem se z pavilonu goril vydala po lávce. Nemohla jsem si nechat ujít zastávku u kopytníků. Podařilo se mi zachytit jeleny, bizony, soby a zubry a velbloudy. Přes Geo stezku jsem zamířila ke skalnímu masivu, kde žijí kozorožci kavkavžští. Moc pěkný pohled byl na urostlé kozorožce s krásnými rohy a malá mláďata, jak se snaží vylézt co nejvíce nahoru a prozkoumávají skalní masiv. Dokonce proběhl menší zápas mezi malými kozorožci. Bylo zajímavé pozorovat, jak do sebe vráží malými růžky, a poměřují svou sílu. Procházka se mi blížila ke konci a jako poslední zastávka mě čekal Pavilon lvů a šelem, a také Velemlokárium. Pár šelem jsem viděla jako např. tygra ussurijského a lva indického. Pak už jsem jenom došla k hlavnímu východu a moje celodenní dlouhá zimní procházka po Zoo Praha skončila.
Myslím, že procházka opravdu stála za to. Určitě doporučuji zoo i v zimě. Viděla jsem spousta zvířat a náramně jsem si zimní zoo užila. Ale zároveň je trochu smutné, že se s některými druhy zvířat můžeme setkat už jen v zoo, a ne ve volné přírodě. My jako lidé bychom měli mít respekt k přírodě, a chránit ji. Příroda je opravdu cenná a měli bychom si ji vážit.
