Jak se nezbláznit z rodičovství?
První letošní rodičovská kavárna „Jak se nezbláznit z rodičovství“ zjevně zarezonovala svým tématem mezi mnohými rodiči. Sešlo se nás bezmála čtyřicet a zajímavostí první kavárny byla plná účast vedení školy. Rozprouděné sdílení ukončil vymezený čas na akci, která neformálně pokračovala do pozdějších hodin.
Školní psycholožky Šárka Machová a Kristýna Langrová příjemně provedly večerem, své zkušenosti a osobní příběhy sdílel pan ředitel i všechny zástupkyně. Od Lubomíry Predmerské i Lenky Pechátové, které již mají dospělé děti, zazněly věty „je třeba vydržet a dobře to dopadne“, „nečekejte vděk nyní, ale dostaví se, až nastane čas“ a „je třeba děti zapojovat do chodu domácnosti a být důslední“. Cenné postřehy od Veroniky Dobrovolné o rodičích, kteří řeší problémy za své druhostupňové děti a dodnes jim například nosí aktovky nebo zapomenuté věci pod nos do školy mohou také otevřít oči všem rodičům, kteří jsou možná na většinu povinností okolo dětí sami, jedou na setrvačnost a vůbec jim nedochází, že již spoustu věcí za své děti dělat nemusí a nemají, jelikož jim tím nejen neprospívají, ale vlastně škodí.
Vzájemné sdílení rozproudila pěkná aktivita, která spočívala ve vyjádření se ke čtyřem tématům, které nás jako rodiče mohou v naší roli podpořit. Témata byla následující: 1. Proč o sebe jako rodič pečovat, 2. Způsoby jak o sebe pečuji, 3. Jak může škola a rodina spolupracovat, 4. Tipy a zdroje. Každé téma mělo přidělený svůj velkoformátový arch papíru, kam kdokoli mohl volně zapsat svou zkušenost. Procházení a kolování dostalo svůj vymezený čas a nastartovalo proces zamyšlení a chuť se podělit o svou zkušenost i se dozvědět jak k tématu přistupují ostatní. Jaké se sešly odpovědi se můžete podívat ve fotogalerii.
Večer zpříjemňovalo občerstvení ve stylu co kdo přinese na společný stůl, popíjela se káva i čaj. Cílem rodičovských kavárniček je vytvořit bezpečný prostor pro sdílení a možnost se jít neformálně pobavit na témata, která nás zajímají, pálí nebo nám připadají důležitá. Považuji za veliké štěstí a dar, že je naše škola otevřená nejen tomuto konceptu, ale především komunikaci s námi rodiči. O to větší důvěru pak můžeme jako rodiče mít v pedagogy a podpořit je v jejich nelehkém, ale obrovsky smysluplném poslání vzdělávat naše děti.
P.S.: Ke školním psycholožkám se dá zajít i předtím, než se rozhoří kolosální problém, ale jen tak si přijít popovídat třeba ve fázi, kdy se nám na tom našem dítěti jen něco „nezdá“. To je jedno z mnoha užitečných poznání, které si rodiče mohli z první kavárny odnést.
Za článek děkujeme Dagmar Kočandrlové a za fotky Josefu Havlínovi.
