Frontální distanční výuku nečekejte, říká ředitel školy Jan Korda

Frontální distanční výuku nečekejte, říká ředitel školy Jan Korda

Členové a členky Mediálního klubu vyzpovídali pana ředitele. Při virtuální tiskové konferenci se ho mohli zeptat na cokoli, co je zajímá k online výuce, současné situaci a výhledu do budoucna. Výběr odpovědí pana ředitele Kordy najdete níže. Nahrávku z Google Meet si můžete i poslechnout jako podcast.

 

Anežka Dvořáková (5.C): Jaké je to dělat ředitele prázdné škole? Máte méně povinností?

Méně povinností asi ne, ale mám samozřejmě méně setkání, protože se ta společnost obecně uzavřela. Takže mi odpadly takové ty části mých pracovních povinností, jako jsou návštěvy, komunikace s nějakými cizími lidmi, projekty, nějaké setkávání a tak podobně. Takže je to trošku obměněné, ale méně povinností a méně práce není. Protože povinnosti, které musím vykázat, jako jsou výkazy, mzdy a tak dále, stejně musím dělat, je úplně jedno. Pro mě je to náročnější v tom, že dopoledne učím svoje vlastní děti a odpoledne sem jezdím do kanceláře pracovat jako ředitel, vlastně jedu dvoufázově.

Barča Klimešová (4.B): Jaká si myslíte, že je v tuto chvíli pro školu situace?

Nevím, jestli čtete zprávy pravidelně a víte, jak se ta epidemie v ČR vyvíjí. Stále počet nakažených roste, což znamená, že se slibovaný návrat dětí aspoň z prvního stupně konat nebude. Tenhle způsob vzdělávání tu školu nenahradí. Zvlášť u těch menších dětí, u prvňáků, kteří ještě sotva čtou a píšou, spíš nečtou a nepíšou, je jakákoliv distanční výuka prostě složitá. Oni akorát mohou koukat na ta videa, případně něco opakovat. Ale sedět 4 nebo 5 hodin u počítače, to asi uznáte, že není dobré ani zdravé. Takže věřme, doufejme, že aspoň ti prvňáci a druháci se do školy dostanou. Dneska jsme změnili heslo, když Prymula může do restaurace, proč by prvňáci a druháci nemohli do školy.

Tobiáš Ševců (3.A): Pokud se děti vrátí do školy, nastanou ve škole nějaké změny?

V současné sobě - k dnešnímu dni, nepředpokládám, že by nějaké změny měly nastat. To znamená zůstane to tak, jak jsi to zažil v září, na začátku roku. S desinfekcí, s rouškami, případně ve společných prostorách, nevím, jestli by byly povinné i ve třídách.

Natálka Židovská (4.C): Pokud se děti nevrátí v listopadu do školy, bude se i první stupeň učit online?

Musí to mít Natko smysl. Já myslím, že to má smysl třeba teď, když děláme tuhle konferenci. Vy položíte otázku, ostatní poslouchají. Nevím, jestli pro ostatní to je efektivní čas, ale čím víc by nás tu bylo, tím víc vás to bude zdržovat a otravovat, protože vy tady pasivně sedíte a čekáte na mojí odpověď. Myslím si, že tenhle způsob vzdělávání my tady ve škole nerazíme, aby mluvil jeden a ostatní pasivně seděli a koukali, co paní učitelka nebo někdo jiný říká. A o tom jsou ty videohovory.

Já bych raději, aby video bylo třeba o tom, že každý den ráno se takhle uvidíme a zamáváme si, řekneme si dobré ráno, všichni jsme zdraví, dneska máte za úkol tohle a tohle, z češtiny udělejte tohle, z matiky udělejte tohle. Kdyby jste měli jakékoliv problémy, nevěděli byste si s tím úkolem rady, klidně mi takhle online zavolejte. A můžeme si to takhle z očí do očí, jeden na jednoho dovysvětlit. Což už má pak samozřejmě jiný efekt a jiný smysl a ten obraz má v tu chvíli jiný význam.

Video setkávání, online vysílání má smysl pouze v určité fázi, ale jinak to stejně při distančním vzdělávání bude hlavně o vás, o vaší práci nad nějakými úkoly, které dostanete. Nečekejte od nás a nebude to ani na prvním, ani na druhém stupni, že bude probíhat „frontálka“. Že tady my budeme cvičit před tabulí 4 nebo 5 vyučovacích hodin. A vy budete pasivně sedět u počítače a koukat na nás. To nedává smysl a takové vzdělávání nemá efekt.

Kaloyan Kotev (6.D): Jste spokojený s tím, jak se v téhle těžké době děti učí? Jak na to působí odpadávání některých hodin? A co budete dělat s tím, že si některé děti vůbec nedělají úkoly?

Na tohle ti odpovím až po 2. listopadu, kdy budeme sedět s učiteli a budeme mapovat, kolik takových dětí, které ty popisuješ, je. Z mého úhlu pohledu, pokud takové děti jsou, tak zařídíme způsob vzdělávání takový, aby to pro ně mělo efekt. Na druhou stranu vzdělávání je problém jejich, nikoliv náš. Pokud někdo nechce, tak my ho donutit nemůžeme. Samozřejmě my mu rádi ty pětky dáme, ať si opakuje ročník anebo se vzdělává v jiném typu školy, který mu bude lépe vyhovovat. Myslím si, že nemá cenu se vztekat, my jsme tady fakt ti, kteří chceme pomoci v tom vzdělávání. A když něco nechce, nemusí.

Mykola Štěpán Kukla (6.B): Vidíte na distanční výuce nějaké výhody? A případně jaké?

To je dobrá otázka. Výhody samozřejmě jsou v tom, že ty děti vede tento způsob vzdělávání k větší samostatnosti. My chceme od vás, abyste se opravdu naučili se učit vy, je to vaše učení, je to vaše vzdělávání. A my jsme jenom ti pomocníci. Samozřejmě při tomhle způsobu vzdělávání se to přesně odhaluje a vy si to opravdu prokazujete, co umíte, co neumíte a děláte to ve většině případů sami. Takže v tomhle já samozřejmě vidím výhodu. Ale co se týče těch nevýhod, zvlášť když jdeme k těm menším dětem, tak samozřejmě to zvládnutí toho distančního vzdělávání tímhle tím způsobem je prostě hrozně náročné. Ten efekt toho vzdělávání není takový, jako když probíhá to vzdělávání osobně, ta interakce je jiná. Ty děti v tuhle chvíli samozřejmě jinak pracují, jinak se soustředí a tak dále.

Dan Tůma (5.A): Já jsem dnes viděl noviny, myslím, že to bylo MF DNES a tam se psalo, že polovina dětí při distanční výuce hloupne.

Máš pravdu, že tam byl určitý titulek, že to distanční vzdělávání plnohodnotně to školní osobní vzdělávání nenahradí. Rozhodně bych nechtěl asi vyslovit tuhle domněnku, že ty děti hloupnou. Já si osobně myslím, že většina z těch dětí u nás ve škole rozhodně při distanční výuce něco dělá. A to, že něco děláte, nějaké smysluplné věci, tak vás nějak rozvíjí. Pokud budete 8 hodin civět hloupě do počítače a dívat se na mě, jak já vám něco říkám, tak vám to nic nedává. A pak samozřejmě můžeme hloupnout, protože se nijak nerozvíjíme.

Ale pokud budete plnit ty úkoly, které vám učitelé dávají, tak vás to rozvíjí. Samozřejmě některé dokonce i intenzivněji než ve škole. Protože už jsme si vyzkoušeli na jaře, že jsou samozřejmě někteří z vás, hlavně ti starší, kteří ty úkoly zvládnou rychle udělat a pak se věnují dalším smysluplným úkolům, které ani od učitelů nedostávají. Byli třeba deváťáci, kteří se v loňském roce při jarním covidu naučili další cizí jazyk. Protože zvládli normální výuku běžně dopoledne a co odpoledne? Neměli nic jiného na práci, kroužky nebyly, takže se rozhodli, že se naučí další cizí jazyk. Takže je to všechno o vás.

Já bych opravdu neříkal, že děti nebo společnost bude tímhle hloupnout, je to o přístupu dětí, o přístupu rodičů a samozřejmě o přístupu učitelů, jak k tomu přistupují. Jestli vám dáváme takové smysluplné úkoly, které vás budou rozvíjet. A pokud je dáváme a vy je budete plnit, tak bych se nebál, že budete hloupější, než děti z předchozích období, které takový to způsob vzdělávání neměly.

Kdyby samozřejmě ta situace trvala delší dobu, třeba celý školní rok, tak už bych se samozřejmě bál, protože ten efekt takový není. Myslel bych třeba na deváťáky a osmáky, kteří se připravují na přijímací zkoušky, ale i na ty prvňáky, protože pro ně tenhle školní rok je nejnáročnější. Může prostě nastat situace, že se naučí číst a psát o rok později. Nevím, jestli to bude nějaký velký vliv, ale na druhou stranu, může to být problém. Z tohoto úhlu pohledu, myslím si, že čím kratší dobu tohle bude trvat, tím samozřejmě lépe, ale o hloupnutí bych tady nemluvil vůbec.

Anežka Dvořáková (5.C): Myslíte si, že po těchto zkušenostech s online vyučováním bude tato celá situace mít vliv na vývoj školství? Můj pocit je takový, že kontakt žák a učitel je nenahraditelný.

Já s tebou souhlasím. Ukazuje se, že samozřejmě ta technika je super, že nám umožňuje třeba takovéto setkání. Ale osobní setkání to nenahradí, takže z tohoto úhlu pohledu se nebojím, že by v budoucnu škola přešla pouze na tenhle způsob vzdělávání. A že by školy jako takové mohly skončit nebo vymizet.

Tadeáš Cihla (7.A): Jak novou vzniklou situaci online výuky zvládají učitelé?

Já asi ještě na tuhle otázku nedokážu úplně odpovědět, protože finální poradu budeme mít až po podzimních prázdninách. Ale kdybych se na to díval z obecného hlediska, tak asi lépe než na jaře, protože samozřejmě máme už nějakou zkušenost, díky jarnímu covidu. A ta zkušenost nás navedla na to, že jsme najeli na druhém stupni na trošku jiný systém toho distančního vzdělávání. Zatím nemám zpětnou vazbu od všech učitelů, ale prý je to efektivnější, než na jaře.

Tadeáš Cihla (7.A): Proč někteří učitelé využívají jinou platformu než Google Meet, přestože celá škola má teď založené Google účty? Proč někteří učitelé užívají Skype nebo jiné platformy?

Zase je pro mě těžké odpovídat, protože na druhém stupni si myslím, že všichni najeli na tento systém. Co se týče prvního stupně, tam jsme to nechali volnější, protože, i když jsou nastaveny účty pro všechny děti, tak ještě ne každý to má zřízeno a ne každý s tím umí. Protože se na prvním stupni ta distanční výuka prodloužila dál, tak řešíme teď tohle sjednocení a proškolení učitelů na prvním stupni. Ale pro nás bylo primární, abychom se hlavně sjednotili na druhém stupni, protože pro děti na druhém stupni je to samozřejmě složitější - díky tomu, že těch učitelů tam mají více. Na prvním stupni je to pouze o jednom učiteli. Takže v případě, když ten jeden učitel zvolil jiný systém a informoval o tom děti, tak asi ví proč. A myslím si, že to nezpůsobuje ten problém, že by ty děti měly v tom hokej.

Andreas Ton (6.A): Kdyby zůstaly školy zavřené až do Vánoc, mohl by být online vánoční jarmark?

Umíš si to představit? Mě by jenom zajímalo, jak by to vypadalo. Že by jednotlivé krámky byly v jednotlivých bytech, chápu to správně? Že by se takhle virtuálně ukazovalo a prodávalo, nakupovalo. Zeptej se kupujících, zda by o takový způsob prodeje měli zájem. Samozřejmě dneska se hodně nakupuje po internetu, to asi není problém. Ale mnohdy ten člověk si to chce osahat, chce se podívat na to, co tam je, jaký je to výrobek. Přes ty kamery to nemusí být úplně kvalitní.

Já bych byl mnohem radši, kdyby vánoční jarmark probíhal třeba na náměstí, to znamená na čerstvém vzduchu, pokud by to situace umožnila. Nemíchali bychom se tady uvnitř a mohlo by to proběhnout aspoň v nějaké omezené variantě. Nebo kdyby to situace dovolila, tak jsem uvažoval o nějakém jarmarku, že by každá třída to měla u sebe ve třídě a přišli by pouze ti, kteří by byli objednáni nebo jen rodiče z té dané třídy. Aby se tam zkrátka nemísilo tolik lidí najednou. To by asi nebylo optimální. Ten video jarmark je určitě dobrá myšlenka, ale teď na první dobrou si říkám, že to je asi nerealizovatelné. Ale když přijdeme na nějaký způsob, vůbec se tomu nebráním.

Anežka Dvořáková (5.C): Jak trávíte svůj volný čas, když se vlastně nic nemůže?

Já mám asi výhodu oproti vám, že bydlím za Prahou v baráčku, kde máme i zahradu. Takže já vlastně mohu bez problému vyjít na zahradu a jsem venku a musím říct, že kolem baráku a domu a zahrady je tolik práce, že se rozhodně nenudím. A pokud počasí dovolí, tak samozřejmě vyjíždíme s dětmi na kola, protože máme kousek za domem les. Chodíme na procházky se psem a tak dále. Dokud to šlo, hrál jsem tenis. Ale to už teď bohužel nejde, protože dovnitř do haly nemohu a venkovní areál už taky je v tuhle chvíli v takovém stavu, že na tenis to úplně není. Takže pokud jde o sport, tak maximálně to kolo nebo nějaké procházky. Ale těším se, že aspoň ten tenis by mohli povolit, protože jsme tam dva v jedné velké hale, takže si myslím, že by to nemusel být takový problém.

Mia Jansová (5.A): Jak vnímáte tuto situaci jako otec dvou dětí?

Jako otec dvou dětí? Jak jsem říkal, dopoledne se svým dětem věnuji. Štěpán je sedmák a ten to zvládá úplně bezproblémově. Jen jsem mu musel pořídit nějaký stroj, aby přes Google Classroom mohl fungovat a nemusel si půjčovat můj počítač - a já jsem mohl v tu chvíli, když on je na online výuce, taky pracovat.

Samozřejmě u Josefínky, která je ve čtvrté třídě, je to trošku složitější, ta ještě takhle úplně samostatné návyky nemá. Takže u ní musím sedět víc, ale protože jsem učitel, tak pro mě je to samozřejmě jako pro rodiče jednodušší. Já jsem odborník, vím, co ji mám naučit, netrávím u toho zbytečně moc času a je to podle mě efektivní. Z tohoto úhlu pohledu, já jsem trochu specifický otec, díky tomu, že jsem zároveň i pedagog a jejich maminka je taky vlastně pedagožka. Takže pro děti je to výborné, že mají vlastně osobní učitele doma. V tuhle chvíli si naše děti asi nemůžou stěžovat, že by neměly kvalitní výuku.

Anežka Dvořáková (5.C): Pane řediteli, máte nějakou radu pro rodiče, kteří musí pomáhat třeba menším dětem a ještě jsou na homeofficu? Když jim nestíhají pomoct a zároveň nestíhají dělat tu svou práci? Máte pro ně nějakou radu, jak to zvládnout?

Obrátit se na paní učitelku, pana učitele, případně na asistenku nebo asistenta a zkusit to vymyslet. Jsou děti a děti. Většina rodičů dělá na homeofficu a nemají úplně tolik času se dětem věnovat. U dětí, které jsou víc samostatné a celkem to zvládají, tak je to samozřejmě v pohodě. A pokud jsou děti, které jsou méně samostatné a nezvládají to bez pomoci rodičů, tak opravdu se spojit s vyučujícími. Máme tady už v tuhle chvíli mnoho dětí, které fungují na bázi individuálního vzdělávání s asistentem nebo s tím třídním učitelem a domlouvají se na způsobu komunikace. Já si myslím, že o tom to je, abychom my dokázali těm dětem pomoct. Ale samozřejmě opět, není to všespásné, abychom 5 hodin s tím dítětem pracovali každý den, to prostě v tuhle chvíli možné není. Stát to neumožňuje. Ale kdyby to umožnil, já budu ten první, který tu školu okamžitě otevře, třeba aspoň pro tyhle typy dětí. Proto se uvažuje a proto bych rád, aby přišli prvňáci a druháci, protože samozřejmě u nich je to nejrapidnější. Tam je ten problém největší. Ty děti jsou nejméně samostatné a potřebují nejvíce pomoct. Takže já se budu snažit orodovat za ně tak, aby se opravdu ta škola co nejdřív otevřela. Protože si myslím, že jiný způsob, než návrat zpátky do lavic, jim nepomůže.

Poděkování: Mgr. Jan Korda / Přepis: Tobiáš Ševců, Mgr. Michaela Smolařová / Střih: Tadeáš Cihla, Kaloyan Kotev, Mgr. Michaela Smolařová / Editor: Matouš Ettler

 

 

Autor/ka
redakce Mediálního klubu
Publikováno
1.11.2020

Školní média

Novinky ze školy i okolí. Školní webový magazín Lyčkopis, školní televize Reflegs a školní rádio.